Cafe lingua

Cafe lingua

Když jsem se poprvé odhodlal, že se začnu učit i jiný jazyk než ten rodný, svalil jsem na sebe obrovský kámen, se kterým se peru dodnes. Ono, co si budeme povídat, někdy má člověk problém zapamatovat si správnou gramatiku jednoho jazyka, natož dvou dalších.
Trvalo mi docela dlouho, než jsem se prokousal všemožnými příručkami, super-efektivními knížkami koupenými v knihkupectvích a hlavně – hlavně CD disky, které Vás během dne naučí mluvit plynule.

Úspěch zaručen

Nebudu chodit dlouho okolo horké kaše, všichni ten příběh určitě taky znáte, tudíž je Vám asi již předem jasné, jak skvělé jsem měl výsledky. Po zvážení všech možných alternativ jsem se tedy rozhodl, že zkusím něco jiného. Půjdu na to zase od podlahy a najmu si „lektora“, který nade mnou snad nezlomí hůl hned na první hodině. 

Prokrastinace je mrcha!

Nuže, nebyl bych to já, kdybych s něčím zase neměl problém. Což o to, lektor byl naprosto super a kdybych vydržel o trochu déle, možná bych se opravdu i ten druhý jazyk naučil…jenže. Jenže komu by se chtělo po škole ještě poslouchat dalšího učitele a být přitom natolik pozorný, aby si z toho něco odnesl.

Café co?

Café Lingua! To je to správné spojení. Tedy alespoň doufám, jelikož se přiznávám, že to je asi to jediné, co jsem si z první hodiny nezapamatoval. Co si budeme povídat, bylo tam tolik jiných informací, které jsem musel vstřebat, např. vůni jednotlivých sušenek, čokolád… Dobrá, zpátky k věci. 

Viva el Espanol

Sám nevím, co to přesně znamená, ale rozhodně vím, že španělština byla jedním z jazyků, který se tady vyučoval. A co si budeme povídat, kolem vyučujícího se vytvořil pěkný kroužek našich Erasmáků! Zájem byl totiž celkově vysoký a mnoho z nás si odnášelo domů mnoho nových poznatků.

Učení hrou!

Kdo by si myslel, že jsme strávili celé hodiny jen opakováním jednotlivých frází a zkoušením správné výslovnosti, je na omylu. Prostředí bylo totiž již od začátku velice přátelské a hlavní organizátorka Evča celého projektu nás často vyzívala k různým soutěžím a společným hrám, které nám „doučování“ zpříjemnily a uvolnily celkovou atmosféru.

Co říct na závěr?

Na závěr musím rozhodně doporučit podobné akce, protože i někdo, kdo je na jazyky levý, jako já, se zde může nejen pobavit, ale i přiučit něco nového, navíc naprosto přirozenou formou. Případně je zde možnost si i vyzkoušet, jaké je pedagogika těžké řemeslo, a to za zkoušku rozhodně stojí!

David Hrtánek