Jeden prostě a jednoduše nepochopí.
Jste takhle student a chodíte na univerzitu. Uni vás nabádá, abyste byli co nejvíc aktivní, protože každý řádek v životopise se počítá. A tak, když si po tom roce osvojíte všechny ty podivné praktiky na škole, jako je kreditní systém, rozdělení předmětů na přednášky a cvičení, stag a dalších sto věcí, začnete se koukat po možnostech. Někteří. Vidíte různé přednášky, účast na seminářích, a poté Erasmus - studium v zahraničí. První dvě jmenované věci jsou - více méně - otázkou volného času a ničeho jiného. Nic moc toho nedají. To Erasmus toho dá mnoho, ale zase je to obrovské rozhodnutí, které kolikrát stojí prodloužení studia, neochotu profesorů, občas i ukončení studia z důvodu rozhořčení nad některými praktikami. Žádná jiná alternativa.
A pak, po čtyřech letech studia VŠ, po absolvování Erasmu, který vám otevře dveře ke skvělým lidem na škole, zjistíte, že u vás na škole funguje nějaká ESN a že tahle skupina pomáhá přijíždějícím erasmákům do Ústí. Tak se přidáte, říkáte si, že je to přeci perfektní příležitost potkat nové lidi, vrátit něco univerzitě za tu příležitost vyjet do zahraničí. A hodně rychle si uvědomíte, že tahle příležitost není to jediné. Že můžete v této společnosti právě dělat něco víc, něco ve svém oboru. Že můžete být účetní, člověk přes pr... a dostat se až do národního boardu (jak se hezky česky říká), a že to je právě ta organizace, kterou jste měli vyhledat už v prváku, protože vám dá ten řádek do životopisu. Že je to přesně ta alternativa pro ty, kteří nechtějí zpřetrhat vazby a vycestovat pryč a pro ty, kteří chtějí něco víc, než jen přednášky. No, jen, nikdo se tehdy nezmínil. Neměli jste totiž kontakty a neznali jste to prostředí tak dobře, abyste věděli, za kým jít a jak se zeptat.
A poté, po dalším roce studií a po skvělém ročním dobrovolničení v ESN zjistíte, že program Erasmus je jen špička ledovce. Že těch programů je v - a mimo - Evropu obrovské množství. A že nemusí jít pouze o studium, ale například i o pomoc životnímu prostředí v zajímavých lokalitách, o stavbu škol, pomoc zdravotně postiženým, nebo jen zahraniční dobrovolnické aktivity právě pro ESN.
Ale...
..to už je vám 26 a studium končíte, dveře se pomalu zavírají. No, tak se takhle pokusím tou škvírou ve dveřích nějak ves*at.
Mezitím do škol přicházejí další studenti, nováčci, kteří slyší...
"...každý řádek v životopise se počítá... ...máme tu Erasmus..."
Jan Bratt, student UJEP a člen ESN Usti
Follow us