Čekáte prasárny? Holky, položte ta šikovná udělátka. Následující sex... teda, text, není nijak spjatý s knížkou, kterou máte na mysli. Dejme tomu, že je to tak trochu marketing a tak trochu odůvodnitelně zvolený název. Proč tedy fifty shades of ESN? Jsou tu maličkosti, malé radosti a malé starosti, které utváří každodenní život dobrovolníka a které jsou vlastně kořením celé té činnosti. Občas jsou to radosti a takové ty kladné zážitky, emočně nabité, které je možné nazvat jako "stíny blíže bílé", které vykouzlí úsměv na tváři, nebo zamyšlení nad tím, jak skvělá vlastně ta naše malá republika je. A pak jsou tu nepochopitelné věci, které se dějí, "stíny blíže černé", které vykouzlí ten úsměv, až když se o ně podělíte a až vlastně sám zjistíte, jak se dá smát trapasům a hlouposti. Jen tak mimochodem, Jan Werich, pro mě osobně největší kdy žijící Čech (a to jen proto, že můj táta je Slovák), kdysi řekl: "Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá". Takže se zasmějte.
1) Turecko a voda: Zní to tak trochu jako bajka, třeba jako žába a štír. Když jí neznáte, určitě si jí přečtěte. Stojí za to, nese geniální ponaučení. Ale co je s tím Tureckem a vodou. No, v Turecku neteče pitná voda z kohoutku (samozřejmě, to není novinka, ví to asi každý). Úsměvné jsou reakce, když se s obyvateli tohoto národa podělíte o - pro nás - zcela běžnou věc. O pitnou vodu z kohoutku. Nevěřící pohledy a ťukání na hlavu, když vodu pijete, a následuje kroucení hlavou. Korunu tomu dala studentka z fakulty životního prostředí "Já si udělám rozbor, jestli je pitná.".
2) Ukrajina a voda: Zato Ukrajinky se s tím nemažou. Možná znáte stezku na Krásnobřezenský vodopád. Je nádherná, táhne se lesem, a několikrát překračuje bublající potůček. Na jejím konci je asi osm metrů vysoký vodopád padající ze skály pokryté dlouhým zeleným mechem. Nádherné místo. V jednom nestřeženém okamžiku si slečna z Ukrajiny chtěla naplnit svou láhev vodou z vodopádu a při zachycení mého pohledu se usmála a dodala "Je pitná, že jo?". Já na to jen odpověděl "No, je to řeka...". S uspokojivým úsměvem a slovy "...takže je" se vydala za unikající skupinou.
3) Vietnam a penisy: "... a já jsem slyšela, že Evropani mají větší penisy než Asiaté" řekla a dál se uculovala. Její přítel z Vietnamu přitom seděl po její pravici. "No, jako, já nevím, já nikdy asijský penis neviděl" odpověděl jsem a poslední slovo jsem raději utnul pořádným douškem piva.
4) Turistika: "Proč ty vaše krásný hrady musí vždycky stát na kopci?"
5) Francie a turistika: ... a budete potřebovat dobré oblečení do přírody, tašku, vodu, něco k jídlu, dobré boty a skvělou náladu. Druhý den ráno přicupitají balerínky s kabelkou a řeknou se sladkým úsměvem "Chelou".
6) Česká republika a kostely: "Jane, proč tu máte tolik kostelů? Vy jste křesťanská země?"; "Ne, jsme ateisti."; "A proč tady všude máte kostely?"; "Protože jsou hezký a co s nima?"; "No, je to divný, ateisti a tolik kostelů..."; "To jsme je měli zničit?"; "No, asi jo".
7) Ukrajina a turistika: ... na cestě bude bahno. Jde se podél řeky a už dva dny pršelo. Takže holinky, případně pořádné boty. Na cestě blátíčkem říká jedna Ukrajinka druhé: "Češi asi nikdy neviděli naše silnice".
8) Nevšední všednost: A vlastně víte co je na tom skvělý. Ukazujete jim místa, která považujete za všední. Jenže ona nejsou, to jen vy je za všední máte. Stromy a lesy nejsou všední záležitostí, malebné vesničky také ne. Stejně tak koně ve stájích, barevný západ slunce za kopci, okoukané památky v rodném městě, řeka, trolejbusy, brouci v lesích, ryby v potoce, jedlé kaštany na zemi a jablka volně u cesty na stromě. Moje všednost se stala nevšední až s nimi, až s cizinci.
9) Zelňačka: Znáte ten film? Ne? Ufouni přilétají k Fuňézovi pro zelňačku. Legendární. No tak zelňačka byla jedním příjemným překvapením. Po výletu, který se počasím moc nevydařil, mě slečna z Turecka v restauraci požádala, abych jí donesl něco, co jí zahřeje. Dostala na stůl zelňačku. Snědla jí jedním dechem a slova "lepší než kebab" mě zahřály u srdce.
10) Kedluben: Víte, jak se anglicky řekne kedluben? Já taky ne. Ale dvě Španělky už ho umí vyslovit česky. Seděli jsme na vyhlídce nad kopcem, já jednu kedlubnu vytáhl a začal ji nožem loupat. "Ty nosíš nůž?"; "Ano"; "A co to je tohle?"; "Kedlubna" česky; "To je něco jako jablko?"; "Ne, chcete ochutnat?"; "Ano". A tak dostaly každá po čtvrtce. Jedna si zamilovala její chuť, že prý to je jako jíst čerstvou vodu. Druhá zůstala u chipsů. Asi jsem té jedné měl říct, že kedlubna způsobuje plynatost. Cestou dolů si tak nenápadně držela břicho. Bylo to jasný - i holky prděj!
11) Jedlé kaštany: "...hele, co to je?". No a jak se řeknou anglicky kaštany, že jo. "A může se to jíst?"; "Jo, pečený jsou dobrý." A už jeden loupala, kousla si a prý to není špatný. Nechci ale už vědět, co se dělo na záchodě v pokoji 5/1.
12) Španělky a sýr: Víte, co říkají Španělky, když se mají fotit? No, jako, Angláni mají cheese, že jo. My máme sýr. Ve Španělsku říkaj "PATATA"!
13) Islámské nebe: Vlak si kodrcal po kolejích a já s cizinkou vedl debatu o šovinismu v islámu. "Chlap, když jde do nebe, tak tam má nevím kolik... 40 ženských. To je nefér, ženy nemají nic!". Já na ní koukám a nechápu. "Počkej, jako 40 ženských na jednoho chlapa?"; "Jo"; "Tak to do vašeho nebe nechci". To jsem vyvolal její zájem, že prý, proč ne. Sdělil jsem jí svou domněnku. Že poslouchat jednu ženu je dost, a že bych se zabil, pokud by deset z nich chtělo jít nakupovat.
14) Kopec: Vytáhl jsem křehkou květinu na Kozí vrch. Na nebi v dáli bylo několik mraků, jako tahy štětcem s bílou barvou na modrém plátně. Za obzor pomalu klesalo slunce. Uklidila si iPhone do kapsy, sedla si a zírala. Když se nebe začalo barvit do odstínů oranžové a červené, začala plakat. Prý takhle sedávala jako malá s tátou a koukala na západy slunce. Ve vlaku měla dlouhý uplakaný hovor, po jeho ukončení si utřela tváře a řekla "thank you Jan". Stále přesně nevím za co.
15) Rajčata a balení: Ve zdravotní pojišťovně sedím s Erasmákem z Turecka na přepážce. Za sklem sedí mladá usměvavá slečna. "Ta je pěkná" vysouká ze sebe student anglicky. "Jo, to je pravda" přitakám. Slečna se usmívá. Očividně prodělala základy anglického jazyka. Erasmák se náhle nakloní ke sklu a lámanou češtinou povídá "Kolik stojí ta rajčata prosím?". Slečna se začne smát a se slovy "Ty vole, to je moc..." dodělává dokument o pojištění. Kluk se na mě otočí s hrdostí v očích a říká: "Rajčata always work!"
16) Multilingvista: Za dva a půl roku práce s cizinci jsem se naučil říct "na zdraví" v deseti jazycích.
17) Dochvilnost: Dochvilnost je ctnost, která u Erasmáků moc nefunguje. Je dobré, když si dáte sraz v 7:30 ráno před kolejí, protože potřebujete slečnu dovést na Odbor azylové a migrační politiky. Je dobré tam být již před osmou. Přijdete, počkáte dvacet minut a ona nikde. Tak jdete domů. Otevřete Facebook a čtete: "Ahoj, já byla připravená už v sedm, koukala jsem z okna. A viděla jsem tě, jak jsi šel dovnitř. Ale ty jsi asi usnul. Proč jsi nezavolal? Já šla dolů na osmou.". Chápete? Ne? No. Já taky ne. Asi jsem tam usnul... Pochopil bych, kdyby to bylo rande, ale... sakra, co když to brala jako rande... Jane, ty jsi prostě marnej!
18) Turecko a jména: "Moje první jméno je v překladu - říčka. Moje druhé jméno je pojmenování pro ten zvuk, co dělá vodopád. Co znamená tvoje jméno?". "Já jsem prostě Jan, já nevim, co to znamená".
19) Turecko a pojištění: Turkům měsíc před příjezdem píšete, aby si vybavili dokument, který jim zaručí zdravotní pojištění, které je od VZP a nijak se neliší od pojištění Čechů. Pak přijedou s papírem o pojištění od Slavie, které je komerční a skoro nic neproplácí, a když už něco ano, tak drobné. A pak se k vám dostane otázka "A proč bych měla platit u zubaře, já mám pojištění."
20) Holky a cestování obecně: Sorry holky, nerad generalizuji, ale, proboha, to co jsem v posledních několika letech, co dělám pro ESN, viděl. To je zlo. Malé žieňa, taká libová čučoriedka, čo má padesát kilo i s postelí a vedle ní TŘI KUFRY, ALE NE NORMÁLNÍ. TY OBROVSKÝ. TĚŽKÝ JAK PRASE. A kabelka... kabelka musí být! Kabelka v barvě bot a deštníku.
21) Zuby: Není nad to vycestovat do České republiky s dírou v zubu. Dva dny po příjezdu říct "chci k zubaři" a pak nepřijít na domluvený sraz, protože je to moc brzo. Viz dochvilnost.
22) Alkohol: "Aj, Jane, já tě tak rád vidím" ... "Aj, já chci tancovat" ... "Aj, Jane, vidíš tu blondýnku, já jdu k ní" ... "Aj, co tady chodí ten malej Vietnamec?" ... "Vietnamci a jejich sny, udělat děti, udělat obchod a umřít" ... "Aj, nemám rád Vietnamce" ... "Jane, mně je blbě" ... "Jane, já jsem ožralý jak prase" ... "Aj, Jane, proč jsi tak naštvaný?" ... Protože jsme byli v čekárně odboru azylové a migrační politiky a on chodil kolem lidí, tancoval, a vyslovoval podobný fráze jako by nikdo anglicky nerozuměl.
23) Turecko a jména podruhé: "Moje jméno znamená - vulkán"; "Ty jo, to je hustý, to jsi jako explozivní osobnost, co?" Došlo mi to okamžitě poté, co jsem to vyslovil. Turkům neříkejte, že jsou explozivní. Naštěstí jsme se tomu oba zasmáli.
24) Turci a přechody: „Hele, ta auta vážně zastavují!“
25) Loučení: Nezáleží na tom, co si myslíte o naší zemi. Co si myslíte o Ústí nad Labem. Jakmile přijde na loučení, občas u studentů zahlédnete tu nejhlubší emoci. Ten smutek z toho, že opouští tak úžasný kraj, který na Ústecku nalezli. Je škoda, že ti, co tu bydlí, to nevidí.
Jan Bratt, ESN Usti Buddy
Follow us